Vše o diamantech: čistota diamantu, typy brusů diamantu a mnohem více

Zajímáte se o šperky a chcete jim porozumět do nejmenšího detailu, nebo Vám zrovna do oka padl diamantový doplněk a potřebujete se lépe zorientovat v moři jeho parametrů? Pak je tento článek přímo pro Vás – provede Vás jak členěním hmotnosti a čistoty diamantů, tak jejich barvami a druhy brusu (tzv. 4C – carat, clarity, color, cut). Pokud jste si šperk vybrali u nás a některý z vašich dotazů nebyl ve článku zodpovězen, rádi Vám poradíme na chatu, e-mailu info@helvetia-hodinky.cz nebo telefonu +420 603 200 307.

Anatomie diamantu

Vybroušený tvar diamantu, odnepaměti symbolizující luxus, se možná nezdá být ničím komplikovaným, ale pro pohodlnější orientaci ve světě šperků a jejich porozumění se přeci jen hodí jej poznat o něco hlouběji.

Nejtypičtější kulatý briliantový brus diamantu se skládá z celkem 58 fazet. Třemi hlavními částmi broušeného diamantu jsou pak směrem shora koruna, rundista a pavilon. Koruna samotná se skládá ze 33 fazet. Z osmiúhelníkové horní plošky – tabulky, na kterou navazuje osm menších fazet. Po menších fazetách tabulky následuje osm větších fazet koruny a šestnáct zaoblených fazet rámujících seshora rundistu.

Jako rundista je označován vnější „pásek“ nejširšího místa diamantu. Vzhledem k tomu, že po obvodu obíhá celý diamant, je na jejím základě měřen jeho průměr. Pro rundistu bývá využíváno řady povrchových úprav, od leštěných po matné a broušené, jednolitých či fazetovaných.

Diamanty najdete nejčastěji u zásnubních prstenů.

Zásadním parametrem rundisty je však její šířka, která se pohybuje na škále od extrémně úzké po extrémně širokou, přičemž jejím optimálním rozměrem je buď šířka úzká, mírně úzká, střední nebo mírně široká, určená pomocí výpočtu šířka rundisty (mm) ÷ průměr diamantu × 100. V rámci certifikace se uvádí jako rozmezí nejužšího až nejširšího bodu mezi vrcholy fazet (např. úzká-mírně úzká). Extrémně úzká šířka rundisty může u diamantu způsobovat větší náchylnost ke tříštění, širší rundisty naopak diamantu mohou přidat na karátové hmotnosti a tím pádem i ceně.

Spodní, největší část diamantu tvoří pavilon o 25 fazetách. Sestaven je ze šestnácti fazet, rámujících ze spodní strany rundistu, osmi spodních úzkých fazet pavilonu a osmiúhelníkové kalety, tedy špičky. Kaleta je nejmenším segmentem celého brusu a zpravidla nebývá zcela špičatá, naopak se jedná o plošku rovnoběžnou s horní tabulkou.

Velikost kalety se uvádí na škále od žádné po velmi širokou v procentech, získaných výpočtem šířka kalety (mm) ÷ průměr diamantu × 100. Zatímco by žádná kaleta (tedy pavilon zabroušený do ostré špičky) opět mohla způsobit lámání vrcholu diamantu, široké kalety zase mohou způsobit únik světla a tedy sníženou brilanci diamantu.

Hmotnost diamantu

Váha diamantu je uváděna vždy v karátech („ct“) s přesností na dvě desetinná místa, ačkoli měření hmotnosti je prováděno s přesností na tři desetinná místa. Zaokrouhlení hodnoty nahoru ze třetího desetinného místa lze však provést pouze pokud se hodnota rovná 9.

Váhu diamantu lze orientačně odhadnout také pomocí následujícího výpočtu: průměr diamantu × průměr diamantu × hloubka diamantu × 0,0061 (průměrná karátová váha).

V praxi zjednodušeně platí, že čím více karátů diamant váží, tím cennější a výjimečnější je, nicméně stejná karátová hmotnost u dvou diamantů neznamená, že je jejich finální cena stejná. Ta závisí rovněž na následujících parametrech – barvě, čistotě a druhu brusu.

Diamanty se těší velké oblibě i u snubních prstenů Bisaku.

Čistota diamantu

Objem obsažených cizorodých látek v diamantu je hodnotícím kritériem čistoty diamantu. Jedná se buď o vnitřní nebo vnější charakteristiky – vnitřní, tzv. inkluze (např. praskliny), vznikly v průběhu tvorby krystalu, zatímco ty vnější, mechanické (škrábance, nadbytečné facety atd.) vznikly důsledkem opracování nebo je nebylo možné při opracování odstranit.

Standardní měření čistoty diamantu je prováděno pomocí lupy s desetinásobným zvětšením a klasifikováno na jedenáctistupňové škále od diamantu bezchybného až po diamant se zřetelnými inkluzemi. Diamanty, jejichž vnitřní či vnější nečistoty jsou viditelné pouhým okem bývají označeny jako „okem nečisté“, ty, u kterých lze nečistoty nalézt pouze při zvětšení lupou či mikroskopem, jsou nazývány „okem čisté“, zatímco diamanty, u nichž nelze inkluze zachytit ani při zvětšení, jsou označovány jako „lupou čisté“.

Barva diamantu

Barevná škála od bílé ke žluté je dalším z klasifikačních nástrojů pro hodnocení diamantů. Barva se hodnotí na mezinárodní stupnici od D po Z, přičemž D je nejbělejší možný diamant a každé následující písmeno abecedy označuje diamant vždy o tón žlutější. Pro laické oko jsou barevné rozdíly mezi různými stupni škály prakticky nerozeznatelné, proto může klasifikaci provádět pouze profesionál, pracující se sadou vzorkových kamenů („master stones“). S těmi daný diamant porovnává za standardních světelných podmínek a hledá nejbližší možnou barevnou shodu.

U některých prodejců se stále můžete setkat rovněž se starší formou označení zabarvení diamantu, jako je kupříkladu „Jager“ nebo „Wesselton“. Tato označení většinou pocházejí z názvů diamantových dolů, kde byly dané diamanty vytěženy.

Pokud je zabarvení diamantu výraznější než stupeň Z, bývají označovány jako barvené („fancy“) diamanty. V tomto případě už se nejedná pouze o zabarvení diamantu do žlutého barevného spektra, ale rovněž do odstínů modré, zelené či růžové barvy.

Brus diamantu

Posledním ze 4C je brus diamantu. Nejběžnější brus briliantový je shora kulatého obrysu a skládá se, jak bylo již zmíněno v odstavci o anatomii diamantu, z 58 fazet. Perfektní briliantový brus je určen optickými výpočty, zacílenými na co nejestetičtější finální produkt, spolutvořený ideálním vyvážením brilance (brilliance), rozptylu světla (dispersion), jiskry (scintillation) a ohně (fire). Kvalita brusu je klasifikována srovnáním s perfektně symetrickým matematickým modelem na stupnici excelentní nebo ideální brus, velmi dobrý, dobrý, uspokojivý brus a brus slabý. Brus kamene je zaznamenán rovněž na proporčním diagramu, tedy „rodném listu“ diamantu.

K hodinkám i šperkům s diamanty dáváme certifikát pravosti.

Ideálem briliantového brusu je tzv. Tolkowského brus, vynalezený belgickým matematikem a gemologem Marcelem Tolkowskym. Model byl přizpůsoben moderním standardům excelentního brusu Americkým gemologickým institutem (GIA), patrně nejdůvěryhodnější gemologickou laboratoří na světě. Ideální proporce, definované výpočty,* pak zní takto:

 *Tabulka (%) = šířka tabulky (mm) ÷ průměr rundisty (mm);
Hloubka (%) = hloubka diamantu (mm) ÷ průměr rundisty (mm);
Úhel koruny a pavilonu je určen úhlem střetu fazet koruny či pavilonu s  úhlem rundisty.

Z estetického hlediska je pak možné na diamantu pozorovat a hodnotit rovněž optické vlastnosti jako brilanci, tedy schopnost diamantu reflektovat co nejvíce přijatého světla zpět pozorovateli. Sníženou brilancí disponují kupříkladu diamanty s širokou kaletou. Svou třpytivost diamant získává odrazem světla od jeho povrchu i světelným lomem a disperzí uvnitř, která diamantu zároveň dodává vysoký kontrast tmavých a zářivých ploch. Jiskru diamantu, tedy blyštivost při pohybu diamantu díky odrážení množství světelných paprsků, ovlivňuje kupříkladu počet fazet i symetrie. Pod třpytem jiskry se však skrývá ještě oheň, tedy barevný lom světla, podpořený kupříkladu ostrým lomem koruny diamantu. Různé světelné podmínky tak přidávají buď na jiskře či na ohni, diamanty s nejvyšší briliancí však reflektují obojí zároveň.